Historie

Víme, že dávno v roce 1700 zde byly pokusy vynalézt kočáry, které se pohybují samy a  bez potřeby zápřuhu koní. Francouz Cugnot zkonstruoval kočár poháněný parním strojem a jeho účelem bylo vozit děla pro armádu. Tento samo se pohybující vůz byl pojmenován automobile z řeckého autos což znamená sám a latinského mobilis což znamená pohybující se. Naneštěstí tento vynález skončil velmi záhy. Cugnotův kočár najel do zdi a byl naprosto zničen.   
Když čteme o historii morotů, jistě zaznamenáme, že Nicolaus Otto byl vynálezce, s největší pravděpodobností, prvního motoru se spalovacím prostorem. Dieslový motor byl vynalezen Rudolfem Dieselem a též pojmenoval palivo. Toto se událo někdy v půli 19. století, bohužel je těžké uvést přesný rok vzhledem k tomu, kdy byl vynález patentován. Otto byl první s moderním spalovacím motorem v roce 1876, ale ještě před ním Etienne Lenoir úspěšně vynalezl spalovací motor pro komerční účely asi kolem roku 1860. Je důležité podotknout, že francouzský gentleman jménem Francois Isaac de Rivaz byl ještě před výše zmíněnými pány. Rivaz se narodil ve Francii roku 1752 a později se přestěhoval do Švýcarska, kde se stal vynálezcem a politikem. Na začátku 19. století měl Francois hotový primitivní motor.  
  
První verze Rivazova motoru (obrázek 1)

O troche později měl též kočár bez nutnosti živých koňských sil, kam umístil jeden ze sých motorů, což se považuje za první světový spalovací motor k pohánění automobile. A cca roku 1809, cestoval tímto vozem kolem Ženevského jezera.

 
Jeden z prvních Rivazových vozů (obrázek 2)

Jenže Francois pravděpodobně předběhl svou dobu, jen málo lidí v něj věřilo, a tvrdili, že jeho vynález nebude nikdy schopen konkurovat parnímu stroji. Ale palivo, které Francois použil nebyla nafta ani benzín, použil vodík. 
Posuneme se o půl století dopředu, do roku 1860, jiný vynálezce, Francouz jménem Etienne Lenoir, vyvinul tříkolový Hippomobil. Lenoirův Hippomobil byl poháněn jednoválcovým dvoutaktovým motorem. Vodík byl vyráběn elektrolýzou vody a plyn sytil motor.
V řadě další automobilů na vodíkový pohon byl vyvinut v Norsku v roce 1933, když norská Norsk Hydro elektrárenská společnost předělala malý nákladní vůz. Vůz byl opatřen amoniakovým reformátorem, který produkoval vodík, kterým byl následně sycen spalovací komorový motor.
 
 
První norský nákladní vůz předělaný na vodíkový pohon (obrázek 3)

V roce 1941 kdy byl svět ve světové válce, německá nacistická armáda obklíčila Leningrad, což pomalu vedlo k tomu, že došly zásoby benzínu pro armádní vozidla. Nedostatek benzínu podnítil nová řešení a vynálezy. A proto Rus Boris Shelishch, předělal 200 GAZ-AA nákladní vozidla na vodíkový pohon, ukázalo se, že hoří čistěji a déle než benzín. Z nějakého důvodu všechny detailní dokumenty týkající se vodíku jako alternativního paliva záhodně zmizely po 2.světové válce a stále se nenašly.   
1959 Harry Karl Ihrig přizpůsobil traktor Allis-Chalmers a vytvořil tak první vozidlo na palivové články v historii. Palivové články zde nebudou vysvětleny, jen chceme zdůraznit, že probíhal paralelní vývoj oběma směry týkající se altermativních paliv již dříve v historii. 
 
Harry Karls Ihring a jeho traktor na palivové články (obrázek 4)

Rok 1966 byl úspěšný rok pro vodík a to jak u spalovacích motorů tak vodíku pro vozidla na palivové články. Roger Billings přinesl nový nápad co se týče vodíkových paliv a předělal běžný Ford model A na vodíkové palivo v normálním benzínovém motoru.

 
Roger Billings a jeho předělaný model A na vodíkový pohon, 1966 (obrázek 5)

Ten samý rok General Motors vytvořili GM Electrovan na palivové články, toto vozidlo se považuje za první osobní vozidlo na tento pohon.
 
GM první dodávka s palivovými články z roku 1966 (obrázek 6)

Od té doby se vývoj vozidel poháných vodíkem ve spalovacím motoru i vozidel na palivové články posunul velmi dopředu.