VLASTNOSTI VODÍKU

Jedná se o bezbarvý plyn bez chuti a zápachu. Z důvodu jeho velké reaktivity a bodu varu je u něj značně omezeno použití odorantů. Vodíkový plamen je za denního světla také téměř neviditelný.  Vodík je plyn s velkou difuzivitou, což má za následek difuzní pronikání i zdánlivě kompaktními materiály (některé plasty a kovy). Je lehčí než vzduch a ve volné atmosféře stoupá rychlostí asi 20 m.s^-1. Může u něj dojít k samovznícení při rychlé expanzi. Má také velmi nízkou zápalnou energii. Iniciovat vzplanutí paliva může energie o velikosti 0,02 J. Kritická teplota vodíku je -239,96 °C. Nad touto teplotou nemůže vodík existovat v kapalném skupenství. Z toho plyne vysoká energetická a ekonomická náročnost skladování v kapalném stavu.  Vodík může způsobovat tzv. vodíkové křehnutí a vodíkovou korozi. Tyto procesy se nejčastěji projevují v místě mechanického namáhání. Celý proces není v počáteční fázi možné pozorovat, protože probíhá uvnitř materiálu. Tento jev je způsoben difuzí vodíku materiálem. Při změně teploty rychlejší než 20 K.h^-1 zůstává vodík zachycen v čele trhliny, hromadí se ve vzniklých dutinách (tzv. vodíkové pasti) a dochází ke zvětšování trhlin.^[1]

Izotopy vodíku

Atom vodíku je tvořen protonem. Jedná se o nejjednodušší izotop ve vesmíru. Rozdíl mezi izotopy je počet neutronů vázaných na zmíněný proton. Vodík má tři izotopy, které se běžně vyskytují na zemi. Nejběžnějším je protium (₁H), tvořené jedním protonem a žádným neutronem. Dalším izotopem je deuterium (₂H), který je složený z jednoho protonu a neutronu. V chemických vzorcích bývá často označován písmenem D. Posledním izotopem je tritium (₃H), které je složeno z jednoho protonu a dvou neutronů. Oxid deuteria D₂O (tzv. těžká voda) je přítomen v běžné vodě. Jeho koncentrace roste s elektrolýzou vody. Bod tání (3,79 °C) a teplota varu (101,4 °C) mají vyšší hodnoty než obyčejná voda. Tritium je radioaktivní plyn, který vyzařuje slabé β záření. Na rozdíl od deuteria je nestabilní s poločasem rozpadu 12,3 let. V chemických vzorcích se často značí písmenem T. Výroba probíhá v jaderných reaktorech, při výrobě plutonia z přírodního uranu. Používá se ve vodíkových bombách, dále také ve svítících barvách, nebo pro výrobu svítících ručiček u hodinek. ^[2]