Za objevitele vodíku je udáván anglický přírodovědec Henry Cavedish, který prováděl chemické reakce neušlechtilých kovů s kyselinami. Při těchto pokusech objevil bezbarvý, hořlavý plyn, který dostal název vodík. Objev se uskutečnil v roce 1766. Cavendish dokázal vyvrátit i domněnku o tom, že voda je samostatným prvkem. Pojmenování hydrogen (z řeckého ydor geinomai – vodu tvořící) navrhl v roce 1783 francouzský chemik A. L. Lavoisier.

Britský vědec Sir W. R. Grove prováděl v roce 1839 první pokusy s elektrolýzou vody. Použil elektřinu pro rozdělení vody na vodík a kyslík. Přišel také na skutečnost, že lze získat elektrickou energii při reakci kyslíku s vodíkem. Tedy při opačném procesu než u elektrolýzy. Provedl pokus, kdy vložil dvě platinové destičky do dvou oddělených nádob. Ty poté vložil do nádoby se zředěnou kyselinou sírovou a zjistil, že proud skutečně proudí mezi elektrodami a voda se tvoří v plynové nádobě. Po propojení několika těchto zařízení se mu povedlo zvýšit napětí v této tzv. plynové baterii. Později chemici L. Mond a Ch. Langer začali používat termín palivový článek.[1]



[1] Historie objevu kyslíku a vodíku, prvků tvořících vodu. In: BŘÍŽĎALA, Jan. EChem. Book: Multimediální učebnice chemie [online].  Dostupné z: http://www.e-chembook.eu/cz/historie-objevu-kysliku-a-vodikuprvku-

tvoricich-vodu