Vodík se také získávat z plynů odcházejících z procesů při zpracování ropy. Mezi tyto procesy patří hydrokrakování a hydrogenace. Vodík bývá v těchto plynech značně zředěn plynnými uhlovodíky, především metanem. Procesy pro jeho získání jsou kryogenní fázová separace, adsorpce nebo difuze.

Kryogenní fázová separace. V prvním kroku tohoto procesu jsou z plynu vypírkou odstraněny kyselé plyny (CO2,H2S) a sušením voda. Následuje ochlazení na - 150 °C při tlaku 1,4 – 3,5 MPa, čímž dojde ke zkondenzování všech uhlovodíku. Čistota vodíku se pohybuje kolem 90 % obj. Kvůli fázi ochlazení je proces značně energeticky náročný, a tím rostou i celkové náklady.

Adsorpce. Při adsorpčních procesech jsou nežádoucí látky z plynu odstraněny pomocí adsorpce na aktivním uhlí (záchyt CO2, CH4, N2) a zeolitovém molekulovém sítu (záchyt CO, CH4, N2). Jakmile dojde k nasycení jednoho absorbentu, proud plynu je veden na druhý a první regeneruje (vytěsní se z něj adsorbované uhlovodíky).

Difuze. Difuzní proces odděluje vodík od metanu a ostatních plynu pomocí speciálních polopropustných membrán. Vodík má malou molekulu, a proto difunduje skrz membránu, zatímco ostatní plyny jsou zachyceny. Membrány se zhotovují z paládia nebo jeho slitiny a stříbra. Proces probíhá při teplotě 350 °C a tlaku 2 MPa.[1]


[1] BLAŽEK, Josef a Vratislav RÁBL. Základy zpracování a využití ropy. 2., přepr. vyd. Praha: VŠCHT, 2006, 254 s. ISBN 80-708-0619-2