Základem je využití slunečního záření a speciálních polovodičů, které jsou podobny polovodičům využívaným ve fotovoltaice. Polovodiče využívají sluneční záření k přímé elektrolýze vody a tím k výrobě vodíku a kyslíku ve formě plynu. Ve fotovoltaice je princip takový, že jsou spojeny dva polovodičové materiály (p a n typu), které tvoří p – n přechod. Po dopadu fotonu dojde k uvolnění elektronu, po kterém vznikne mezera. U přechodu se vytváří trvalé elektrické pole, které nutí elektron, i mezeru k pohybu v opačném směru. Po připojení vnějšího zatížení tento pohyb bude vytvářet elektrický proud. U fotoelektrolýzy jsou elektrody (n – typ, p – typ) ponořeny do elektrolytu, ale místo výroby proudu dochází ke štěpení vody na vodík a kyslík.[1]



[1] HADRAVA, Jan, Roman VOKATÝ, HLINČÍK a Daniel TENKRÁT. Porovnání kvality vodíku z různých technologií výroby. Paliva [online]. 2013, roč. 5, č. 3, 79 – 83. Dostupné z: http://paliva.vscht.cz/download.php?id=95