ZÁKLADNÍ ROZDĚLENÍ PALIVOVÝCH ČLÁNKŮ
Existuje několik druhů palivových článků, které se od sebe liší především typem elektrolytu a provozní teplotou. Systémy se liší jednak chemickými reakcemi probíhajícími na jednotlivých elektrodách, provozní teplotou i účinností elektrochemických přeměn.
Podle provozní teploty dělíme články na:
Ø nízkoteplotní 60 ÷ 130 ºC
Ø středoteplotní 160 ÷ 220 ºC
Ø vysokoteplotní 600 ÷ 1050 ºC
Podle typu elektrolytu se články dělí na články s:
Ø alkalické články (AFC’s – alkaline fuel cells) v nichž je elektrolytem zpravidla zředěný hydroxid draselný KOH
Ø články polymerní s iontoměničovou membránou (PEMFC’s – polymer elektrolyte membrane fuel cells) v nichž je elektrolytem tuhý organický polymer
Ø články s kyselinou fosforečnou (PAFC’s – phosphoric acid fuel cells) v nichž je elektrolytem kyselina fosforečná HPO3
Ø články s roztavenými uhličitany (MCFC’s – molten carbonate fuel cells) v nichž je elektrolytem směs roztavených uhličitanů
Ø články s tuhými oxidy (SOFC’s – solid oxide fuel cells) v nichž jsou elektrolytem oxidy vybraných kovů[1]
Automobil na vodíkový pohon s palivovým článkem musí obsahovat i další velmi podstatné díly, bez kterých by nebyl schopen provozu:
Ø palivová nádrž: jeden nebo více speciální válců uskladňují stlačený vodík při tlaku od 30 do 70 MPa.
Ø baterie: ukládá elektrickou energii a pomáhá autu s akcelerací. Energii získává z rekuperace, přeměňuje kinetickou energii při brždění nebo zpomalování na elektrickou.
Ø elektromotor: motor s vysokým točivým momentem pohání buďto přední nebo zadní nápravu. Energii získává přímo z palivového článku nebo z baterie. Vyžaduje menší údržbu než spalovací motor.
[1] Vlk, F. Alternativní pohony motorových vozidel, Brno: Vlastním nákladem, 2004. 234 s. ISBN 80-239-1602-5