Vodík lze uchovávat v hydridech kovů, což jsou sloučeniny tvořené vodíkem a kovem. Vodík je uložen v mřížce kovu a může být uvolněn procesem zvaným desorpce, který zahrnuje zahřátí hydridu kovu na vysokou teplotu. Existuje několik typů hydridů kovů, které lze použít pro skladování vodíku, včetně intermetalických sloučenin, komplexních hydridů kovů a jednoduchých hydridů kovů.

Intermetalické sloučeniny vznikají mezi dvěma nebo více kovy a mohou ve své mřížce uchovávat velké množství vodíku. Jsou obecně stabilní a lze je použít k dlouhodobému skladování vodíku. K uvolnění vodíku však často vyžadují vysoké tlaky nebo vysoké teploty, což může být v praktických aplikacích náročné.

Komplexní hydridy kovů vznikají mezi kovem a nekovem a mohou ve své mřížce uchovávat střední množství vodíku. Mají tendenci uvolňovat vodík při nižších teplotách než intermetalické sloučeniny, ale nejsou tak stabilní a mohou se časem rozkládat.

Jednoduché hydridy kovů, jako je hydrid hořečnatý, mohou ve své mřížce uchovávat malé množství vodíku a uvolňovat ho při nízkých teplotách. Nejsou však tak stabilní jako intermetalické sloučeniny a mají tendenci se časem rozkládat.

Celkově jsou hydridy kovů slibnou možností pro skladování vodíku díky své vysoké kapacitě skladování vodíku a schopnosti uvolňovat vodík při relativně nízkých teplotách. Je však zapotřebí dalšího výzkumu, který by zlepšil jejich stabilitu a snížil náklady na jejich výrobu.