Přeprava stlačeného vodíku po silnici nebo železnici je v současnosti nejrozšířenějším druhem přepravy vodíku. Vodík se přepravuje v tlakových nádobách při tlaku 200 bar (Určeno mezinárodní smlouvou Agreement on International Carriage of Dangerous Goods by Road – ADR). [19] Pro příklad využití kamionové přepravy vodíku a benzínu můžeme využít srovnání publikované ve „ Vodíkocé strategii České Republiky“: Čtyřicetitunový kamion může na čerpací stanici dopravit 26 tun benzinu. Stejný kamion vezoucí stlačený vodík může převézt 500 kg vodíku (v tlakových lahvích při tlaku 200 bar). To proto, že tlakové nádoby musí vydržet velmi vysoký tlak. Kamion s vodíkem váží téměř stejně jako kamion bez vodíku, rozdíl je jen těch 500 kg. Nádrž na stlačený vodík je robustní. Kvůli nízkému množství vodíku přepravovaného v jednom návěsu je tento způsob přepravy ekonomický pouze do vzdálenosti kolem 150 km. [19] Při přepravě stlačeného vodíku po silnici nebo železnici odpadá nutnost budování přepravní infastruktury a je možné vhodně dávkovat přepravované množství vodíku. Pro konečnou distribuci vodíku je možné využít přepravní nádoby jako mobilní zásobníky pro plnící stanice, tím odpadá nutnost přečerpávání vodíku do zásobníku plnící stanice. Nevýhodou je omezená vzdálenost zvláště v případě silniční přepravy a riziko dopravních nehod. [19]